V co věřím, to hraju…

 

Někdy mám pocit, že celý život hraju hru – jen mi dlouho nikdo neřekl, jaká jsou pravidla. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že pravidla si ve skutečnosti tvořím sama. A že svět, ve kterém žiju, není objektivní realita, ale herní plán vytvořený z toho, čemu věřím.

Například od dětství věřím na duchy. Ne proto, že bych viděla něco, co by se nedalo vysvětlit jinak. Ale prostě vím, že jsou. A taky vím, že jsem si kdysi s tím neviditelným světem uzavřela dohodu: Chci věřit, ale nechci vidět. Možná právě proto se mi nikdy nezjevili, ale zároveň mám pořád pocit, že tam jsou. Podobné je to s vílami, anděly, lesními bytostmi – nejsou součástí logického světa, ale součástí mé víry, a tím i mého herního plánu.

Víra jako kód herní reality

Čemu věřím, to se mi potvrzuje. Když věřím, že jsou lidé dobří, všímám si laskavosti, podpory a souznění. Když se mi stane něco těžkého, věřím, že mě to má něco naučit nebo posunout dál. Naopak kdybych věřila, že mi každý chce ublížit, i obyčejný pohled by se stal důkazem.

Víra je jako kód, který určuje, jaký svět kolem sebe vidím. Není to náboženství, ale důvěra v to, že svět má smysl – a že ho můžu spoluvytvářet.

Život jako hra

Tahle myšlenka se mi ještě víc usadila, když jsem hrála strategické hry. Najednou mi to došlo:

– Za zkušenost dostávám body.
– Za boj odolnost.
– Za výcvik sílu.
– Za nové šaty charismatické body.
– A čím dál postupuju, tím víc mám možností.

Přesně takhle funguje i život.

Možná si nemůžu vybrat všechny události, ale můžu si vybrat roli, kterou v nich zaujmu. A můžu vnímat život jako svět, ve kterém se učím, rostu a dostávám nové úrovně.

Čakry jako pilíře herního hráče

Abych se v té hře neztratila, potřebuju vnitřní stabilitu – vnitřní systém. Ten jsem objevila v čakrovém systému. Každá čakra je jako pilíř, na kterém stojí moje herní bytost. Každá má svůj význam:

Čakra	Co přináší	Herní význam
1. Kořenová	Bezpečí, ukotvení	Víra, že svět má smysl. Stabilní start.
2. Sakrální	Plynutí, emoce, vztahy	Důvěra v lidi, otevřenost ke spoluhráčům.
3. Solar plexus	Síla, hranice, sebevědomí	Sebevědomí, výdrž, schopnost jednat.
4. Srdeční	Láska, propojení	Láska jako pravidlo hry. Směrovka dobra.
5. Krční	Vyjádření, komunikace	Komunikace jako nástroj. Kouzla slova.
6. Třetí oko	Intuice, směr, vize	Vědomí úkolů, plánování misí.
7. Korunní	Duchovní přesah, smysl	Rámec hry. Přesah, hranice reality.

Když tyto části ladím, moje hra je plynulá, srozumitelná a dává mi radost. Když některý pilíř chybí, hra drhne. Ztrácím směr, motivaci, sílu nebo důvěru.

Co dál? Tvořím nový herní plán

Postupně si začínám tvořit vlastní mapu, ve které se propojuje duchovní růst, psychologické sebepoznání a hravost. Zatím tomu říkám Člověk jako strom. Je to příběh. Je to mapa. Je to hra. A je to návrat k sobě.

A možná právě víra je ten první klíč – ne jako dogma, ale jako schopnost zůstat otevřená. Hledat smysl, i když ho ještě nevidím. Věřit v neviditelné spojení věcí. A žít s tím, že svět je možná mnohem víc, než se zdá.